rajce.net - místo pro vaše fotografie

Poslední feratový výpad letošního roku míří na Dachstein, kam vyrážíme s wýmou a Jirkou H. se smělým cílem zdolat 2 těžší klettersteigy - Johann a Skywalk. V sobotu vyrážíme kolem lanovky nahoru a v zamračeném, ale suchém počasí bez větších problémů vylézáme krásnou ferratou Johann k chatě Dachsteinwarte, kde nakonec úspěšně chytíme i volno na přespání. Po posilnění s wýmou šplháme lehkou ferratkou na Hoher Dachstein, 2995 m. Tam se počasí vylepšuje, díky čemuž vidíte tyhle fotky Večer družba na chatě s Weizen Bierem a podobně. Ráno nás na ledovci vítá azurová obloha a prakticky mráz, který ale s přibývajícím sluncem mizí. Přesouváme se po ledovci kolem trénujících běžkařů na konečnou lanovky na Hunerkogel, kam si chceme vylézt těžkou D/E ferratou Skywalk. Po kratším hledání jsme s wýmou na ní a je to velká dřina přinášející úžasné stavy po jejím zdolání. Sezona zakončena nejtěžší ferratou co jsem za tím lezl, co si víc přát? Po nezbytném Radleru sjíždíme lanovkou dolů, abychom mohli za Rozvadovem jako obvykle začít nadávat, kde to žijem

Po čtyřech (s)prostě turistických návštěvách Dolomit přišel čas uspokojit fotografické ego a další výpravu pojmout jako ferratovou fotoexpedici, zaměřenou na východovky a západovky. Za tím účelem nabírám v Praze zkušené canonisty Hanku a Petra a vyrážím (pokolikáté už letos?) opět za Brenner. Volím známá místa, protože motat se po tmě s čelovkou po neznámé ferratě, vzhledem ke své funkci průvodce, neriskuji. Začínáme tedy na Pisciadu, poté přesun na chatu Franz Kostner pod Piz Boé, kde si užíváme první západ a východ a spaní ve 2500 m. Druhý den následuje Tofana di Rozes a ferrata Giovanni Lipella, avšak ukazuje se pro mé nezkušené ferratisty jako příliš náročná, takže ji opouštíme v půlce již za slušného šera. Po noci v Cortině následuje výjezd známou lanovkou do sedla Forcella Staunies na Cristallu, ubytování na chatě Lorenzi a ferrata na Cimu di Mezzo. Počasí se nakonec oproti očekávání zlepšuje a my krom zjevení vidma dáváme úchvátnou západovku z 3154 m. Slézání ferraty směrem dolů za tmy je dost vypečený zážitek Ráno ještě východovka kousek od chaty a jedeme domů. Výsledky posuďte sami, Dolomity i počasí k nám byly maximálně přátelské, a já teď foťák nechci chvíli ani vidět

vynikající týdenní road trip ve složení já, Medy, ségry Eiglerky & Bruno zahajujem sobotním dopoledním příjezdem do podmračených deštivých Dolomit. Odkládáme je tedy na závěr zájezdu a přesunujeme se na Gardu, kde už nás krom ledového jezera vítají třicítky, lezeme, chodíme, koupeme se. Po dvou dnech přejíždíme přes 2 spací zastávky na divoko dolů k Elbě, kde se naším útočištěm stává kemp s obskurním večerním hudebním programem a děsnou restaurací Nejhezčí atrakcí přejezdu je malebná Vernazza, jedna z vesniček pětice Cinque Terre. Tam také probíhá první koupačka v moři, včetně utopení a následného zachránění mého polarizáku U Elby užíváme moře, já druhý den i nádherného věžového San Gimignana. Po 2 dnech u moře se vracíme do Dolomit, kde ferratíme a Bruník statečně dobývá svou první třítisícovku, Tofanu di Rozes, 3225 m. Pašák po páníčkovi :)
V každém případě skvělá dovolená nabitá zážitky!!!

Přesně rok po loňském výpadu využíváme volno opět na další úžasné ferratové Dolomity se skupinou veselých borců wýma, křeňa & milodar. První den zdoláváme až příliš frekventovanou ferratu Brigada Tridentina na chatu Pisciadu a po pivku od ní pokračujeme už bez lidí normálním choďákem na vrchol Pisciadu, 2985 m. Druhý den vyrážíme archaickou gondolovou lanovkou na chatu Lorenzi v sedle Forcella Staunies. Od ní nejprve východně po ferratu Marino Bianchi na prostřední vrchol masivu Monte Cristallo, Cimu di Mezzo, 3154 m., a po obligátní pivku zpět na chatě vyrážíme na dlouhý válečný chodník sentiero Ivano Dibona, plný pozůstatků opevnění z 1. sv. války. Třetí den přichází vrchol pobytu a obtížná ferrata na Tofanu di Mezzo, 3244 m., vyšší ségru loni dobyté Tofany di Rozes. První letošní ferrato akce tak končí nanejvýš úspěšně, a aby se mi náhodou nestýskalo, tak za týden hurá do Dolomit znovu. Nejen s Bruníkem

První Dynax Expedice Extreme Edition, nebo-li plánovaný pětidenní přechod hřebene Roháčů s poslední nocí na Kriváni, se bohužel nakonec musela omezit na pouhé 2 dny, než nás po druhé noci zahnala bouřka, vichr a kroupy do exilu na Žiarskou chatu. Do té doby jsme stihli přejít Sivý vrch, Pálenicu, Zuberec, Brestovou, Salatín, Spálenou, a při úprku z hřebene ještě Pacholu, Baníkov a Príslop. A také vidět medvěda a chvilku poté medvědici s juniorem Po pokažení počasí se zbytek bandy rozjel domů, my s wýmou se rozhodli přenocovat na chatě, což se nám vyplatilo, neboť čtvrtého dne ukázaly hory přívětivou tvář a my se mohli vydat nalehko na nejvyšší vrch Roháčů, Baraniec (2184 m.). Užili jsme si to i přes tu nepřízeň živlů a pánbů ví, že ten přechod jednou dokončíme

Prima víkend prolítanej s Péťou, Brunem a Jess, od Bílých strání přes Dobříň plnou komárů až na Hazmburk. Naprostá pohoda a relaxace, až na to Brunovo vyválení v rybě

Návrat do oblíbených končin neboli prima jarní výlet s prima slečnami Péťou a Andy a hafanama. Od Jetřichovic to bereme přes vyhlídky a vrstevnicový pochod k Šauštejnu a Vysoké Lípě, kde se občerstvujeme a dokoukáváme infarktové semifinále Česko-Švédsko. Poté padák dolů ke Kamenici a Dolskému mlýnu a velmi relaxační návrat podél vody zpět do Jetřišek k autu. České Švýcarsko jako obvykle neskutečně nabíjející!!!!

Oproti klasickým horským makačkám velmi relaxační expedice ve vinařském kraji se základnou v Lanžhotě. Na fotkách postupně Pohansko, Lednice, Mikulov, Turold nad MIkulovem a Santiniho Zelená Hora ve Žďáru cestou domů. Povedená akce s velikou účastí, teď už se ale opravdu těším DO HOR

To se tak stalo, že týden po Budapešti mi Aňa poslala fotku s letenkou do Prahy na 31.12. To se tak stalo, že za dalších 14 dní jsme zjistili, že do Silvestra to nevydržíme. To se tak stalo, že o další týden později jsem v 6 ráno sedl na Pendolino, abych se o 5 hodin později potkal s Aničkou uprostřed Vídně a prožil tam s ní super předvánoční víkend! Akorát na focení nějak moc čas nebyl

"Údajně" poslední zájezd sezóny s oblíbenou partičkou Mára, Fil, Péťa a Lůca. Hned po večerním příjezdu se nás ujímá místní anděl strážný Anička a senzační víkend začíná. Páteční partying naprosto totální, nejprve vynikající klub někde blízko židovské čtvrti mimo hlavní klubovou čtvrť, kde se k nám přidávají Aniný kamarádi, poté zničující (pro Fila doslova party s totálním balkánským soundsystémem. Úžasný večírek!! Po nezbytné troše spánku na hostelu je celá sobota ve znamení prosluněného sightseeingu pod taktovkou Aničky, focení, kapelovky, lomovky, svařáky....v pět toho máme dost a jdeme ochutnat místní speciality. Tři sedmičky do nás zapadnou jaksi samosebou. Než se nadějeme, je 8 večer a vyráží se prozměnu na rock party s kapelou Hollywood Rose na periferii v klubu Wigwam. Opět totální večírek, při návratu z nějž potkáváme v metru první chudáky vstávající někam do práce. V neděli ještě další pochození, ale chtě nechtě to nakonec musíme otočit domů. ANIČKO, NAGYON JÓ VOLT!!!

Parta Dynax/Alpha fotobláznů si tentokrát dala dostaveníčko v Žiarské chatě v Západních Tatrách. Páteční program se vyvedl neskutečně. Ve 3 ráno jsme v takřka plném počtu 20 expedičníků vyrazili zostra nahoru na východovku na Baníkov. Po odpadnutí slabšího zbytku a příchodu na vrchol nás přivítala pěkná zima a všeobjímající mlha, která se však po 30 minutách rozestoupila a odhalila tu krásu kolem nás. Celý Slovensko je schovaný pod mrakama, nám však svítí na cestu po hřebenovce slunce a mocně si to užíváme. Po 12 hodinách na nohou se vracíme ve velký euforii na chatu, 4 lidi jdou ještě zkusit západovku na Baranec, zatímco my už se dole osvěžujeme a projíždíme fotky. Předpověď nelhala a v sobotu od rána prší, odmítáme však zevlit na chatě, tak se zvedáme s Vojtom a Kamilem a vyrážíme do deště směr Žiarské sedlo. To jsme nakonec dosáhli, o focení to moc není, ale prima čtyřhodinovej výlet to byl. Tentokrát na výbornou, v lednu pokračujeme kousek vedle

Další ferratová mise, tentokrát do rakouských Totes Gebirge, s cilem dobýt Grosser Priel. S kumpánama wýmou, Peťou Horáčkem a Jirkou Hlaváčem dorážíme do výchozího Hinterstoderu (599 m.n.m.) v pátek už za tmy a bivakujeme nedaleko parkoviště. V sobotu ráno vyrážíme v plné polní do mlhy a mrholení směr chata Priel-Schutzhaus (1420 m.). I přes špatný počasí se rozhodujem vyrazit na lehčí feratu na Spitzmauer (2446 m.). Je zataženo, ale neprší, což nám dává naději, že si místo zevlingu na chatě aspoň trochu zalezem. Ale...v okamžiku příchodu k nástupu je skála suchá, než se stihnem vystrojit, zahřmí a začne pršet. S lamentováním to obracíme a večer se na chatě u šachů a pivka modlíme, ať je nedělní počasí lepší. Ráno se "Sonne scheinen" opravdu nekoná, nicméně vyrážíme a počasí se s každým výškovym metrem lepší. Bert Rinesch klettersteig je opravdu žebříko-kramlový nátěr, který neumožňuje vyndat zrcadlovku, nicméně Grosser Priel (2515 m.) je odpoledne dobyt a výpad stál víc než za to

Relaxační dovolená s Márou, Lenkou E., Pavlikem H. a samozřejmě Brunem, který si odbyl premiéru u moře (zejména kvůli němu jsem to poplánoval). Bydlíme ve středním Chorvatsku, na pobřeží naproti Hvaru v malém městečku Živogošče Blato. Nekonečné koupání, výlety na Hvar, do přírodního parku Biokovo a zejména přes Bosnu a Hercegovinu do nádherného Dubrovníku. Po dvou dnech Bruník pochopil, že slaná voda se opravdu nepije, a pak už si to užíval stejně jako my. Mezi nezapomenutelné zážitky patří koncert věhlasné kapely ze Splitu Marijan Ban i Diktatori, na kterou místní mládež křepčila neuvěřitelným způsobem, a návazná house party v sadu za vesnicí. Tam jsem však foťák netahal, pohotovější byl Mára a fotky najdete na jeho rajčeti pod nickem ab2. Cestu zpět jsme protáhli přes slovinskou Lublaň, kde nás dle očekávání dostaly Plečnikovy skvosty, a pak už jen dlouhá noční cesta zpět, kdy nás navigace vtipně poslala přes Bratislavu Příjemná dovolená v prima bandě, a samozřejmě lovely moře.

Můj nejlepší kámoš oslavil 3 roky a tímhle albem mu skládám poctu. Je to to nejúžasnější psí stvoření na světě, který mě nikdy nezradilo, nepodrazilo, a vždycky mi bylo nablízku a nabíjelo mě energií, když jsem to potřeboval.

Bruníku, ty moje obludko, mám tě rád a nic na světě nás nerozdělí!!!

Předsevzetí vrátit se do Dolomit na ferraty jsem si splnil dřív než jsem čekal. Expedici tvoří ještě Peťa Horáček a wýma s Radkou. Na místo dorážíme v pátek o půlnoci a rozhodujem se nocovat nadivoko přímo pod Tofanou. Po budíku v 6 ráno zjišťujem, že jsme sice pod Tofanou, ale nikoli di Rozes, ale di Mezzo. Přeparkujeme tedy ke správný chatě Dibona, posnídáme, oblečem ferratový sety a kolem půl osmý už stoupáme pod majestátní horou k nástupu na ferratu Giovanni Lipella. Následuje naprosto bezkonkurenčí zajištěný výstup (od auta 1200 výškových metrů), který zdoláme za 6 a půl hodiny. Kruhový výhled z Tofany di Rozes (3225 metrů) je impozantní! Druhý den se vydáváme na ferratu na Monte Paterno a dál po válečný stezce. Na Tre Cime circuitu je spousta lidí díky benefiční akci pro Afriku, ale brzo se odpojujeme a dáváme si další parádní okruh s výstupem na Paterno (2744 metrů). Fotíme jak utržený, večer se zatahuje a začíná průtrž, takže v pondělí odjíždíme právě včas. Il mio Montagne!!!

Vyvedený výlet na skalní vyhlídku Schrammsteine, situovanou v Saském Švýcarsku pár kilometrů od Hřenska, podniknutý spolu s Márou, Petruší a samozřejmě Brunem, který mi po loňském Českém Švýcarsku a Dolomitech znovu dokázal, že kromě těch sedmi ras v sobě musí mít ještě kamzíka nebo minimálně horskou kozu. Po prudkém stoupáku od Labe jsme se dostali na úroveň spousty pískovcových skal, který dělaj z této lokality ráj horolezců. K samotné vyhlídce měla ve finále vést soustava kovových schodů, žebříků a chodníků. Pár Němců nás cestou varovalo, že to Bruňas nedá, ale my jsme nedbali a šlapali dál. Bruník byl naprosto dokonalej a všem pochybovačum natřel prdel, nezalek se ničeho, dokonce zkoušel sám vylézat i po žebříku s kňouráním, že mu to nejde. No musel jsem mu pomoc všehovšudy dvakrát, kdy v každém kritickém místě se hned uspořádal dav čumilů. Bruník zaválel a po jeho triumfálním příchodu na vyhlídku dosti přítomným spadla brada. 8 a půl hodiny na nohou, prostě skvělá akce!!!

Dokonalá ski akce v úžasném rakouském středisku Saalbach-Hinterglemm. Tři dny totálního huntování na prkně a lyžích ve veselé společnosti kamarádů kolem Bydži. Fotky statečně pořídil mrňavej ségřinej Nikon, jehož displej ovšem neustál jeden z mých karambolů a stal se tak hračkou pro moje synovce (tož enjoy photos - mají hodnotu 5.000 Kč:-) Definitivně jsem srostl s prknem a už se těším na opáčko příští zimu. Jo a tyrolská popmusic rulezz!

Další várka z pražských koncertů, tentokrát Ska-P s předskokany, N.O.H.A., Babylon Circus, Boban i Marko Markovic Orchestra, Sto Zvířat.

Tradiční zimní foto expedice, kterou jsem však díky nefotografickému počasí skoro celou projezdil na prkně. Fotky jsou z páteční východovky, kdy se fotilo na Chopku v hodně extrémních podmínkách. 25 stupňů pod nulou, vichr, sněžení. Výměna objektivu za kvalitnější nepřipadala v úvahu, to by mi sníh zasypal snímač. Takže jsem pořídil jen pár fotek namrzajícím širokáčem a na kvalitě se to podepsalo. Foťák byl omrzlej jako rampouch, ale obstál, moje prsty na tom byly hůř a po 40 minutách jsme museli dolů. Celý den jezdíme, večer se zaníceně rokuje na izbe u slivovice, v sobotu se jde znovu zkusit východovka, leč slunce se vůbec neobjevuje. Vůbec mi to nevadí a s chutí křižuju svahy Chopku. Na nedělní východovku jsem nevstal, protože v sobotu byl po chatě takovej bordel, jak slovenská mládež pařila, že jsem prakticky nezamhouřil oka a ráno jsem neměl na to v půl 4 vstávat. Užil jsem si to mocně, a dobře že jsem vzal prkno

Nenechte se mýlit metrosexuální fotkou č.1. Prima víkend s wýmou a Kačkou, kdy si oba dny dáváme pěkný okruhy. Nocujem pod stanem v kempu ve Vysoký Lípě. V restaurační zahrádce oblíbené chaty Loupežák se nakonec šťastně shledáváme a než tu radost podlejema pár pivečkama, máme nějaký 4 hodiny odpoledne. Vyrážíme na okruh přes malou Pravčickou bránu a Mariinu vyhlídku do Jetřichovic a už za tmy po silnici zpátky do kempu. Druhý den nasazujem okruh naopak západním směrem, do nějž jsou zakomponovány i loďky na Kamenici. Počasí přeje, všude kolem sálá léto a domů se rozjíždíme málem až za soumraku, jak se nám nechce. České Švýcarsko je kvalitka, která se mi nikdy nepřejí.